Cyklotoulky 2. část

O půl roku později jsem se konečně odhodlala dopsat slíbené pokračování cyklotoulek. Zima začíná být delší, než bych si přála a něco mi říká, že jen tak neskončí. Vyjížďky mi začínají opravdu chybět a jediná útěcha je buď si postěžovat stejně nadšenému a zhrzenému cyklistovi nebo se zabavit jiným sportem. No zvládám obojí, ale už se nemůžu dočkat až teploty zase stoupnou a vyrazím na první projížďku :)

Tak tedy slíbené pokračování cyklotoulek pro nadšené cyklisty je tu! :) Tentokrát se podíváme na cyklostezky v Krkonoších a to přesněji na Pomezní boudy. Na přelomu července a srpna jsem s rodinou měla možnost projet ty nejlepší trasy v Krkonošském národním parku. Musím říct, že krajina, výhled a celkové značení a také upravenost cyklostezek je úplně na jiné úrovni než u nás. I když se Mostecké okolí začíná zlepšovat asi nikdy to nebude takové jako v Krkonoších...

Nicméně nic není dokonalé a tak se pár chybiček a nečekaných událostí stalo. Jak jsem řekla značení bylo v celku velmi dobré až na pár rozcestí, kde přes zarostlá křoví a všeobecně lesní porosty, nebylo vidět nic :D. Za celou dobu jsme zajeli však jen jednou špatně a i když bylo velice nepříjemné vracet se zpět 2 km do táhlého kopce, neměli jsme na výběr.

Krajina, kterou vidíte na Mostecku a v okolí je naprosto odlišná, ale to je samozřejmě jasné. Lesy, hory, louky, pole, a ten výhled, nezapomenutelný zážitek pro milovníky cyklistiky! Jednoznačně ovlivnilo naší vyjížďku hlavně počasí, které vyšlo v náš prospěch a to na sto procent. Ani jednou nám nepršelo a s větrem taky nebyly potíže. Samozřejmě na vršku hor v našem případě na Pomezních Boudách bylo o něco chladněji, ale vše se zlepšovalo ubíhající trasou. Nic, co by nevyřešily bundy a návleky...

čekání na cyklobus

Naše cesta začala na Trutnovském autobusovém nádraží v 9:00, kde jsme čekali na cyklobus směr  Pomezní Boudy. Ochota řidiče a taky zabezpečení kol v přívěsu byla na jedničku. Všechno probíhalo hladce a já se cestou nahoru pořád ptala proč jsme vlastně nejeli na kole?! Asi po 3 km mi to bylo zodpovězeno :D. Nekončící stoupání na vrcholek hor by jsme opravdu nezvládli a navíc většina cyklistů jezdí po hřebenech a dolů do údolí raději, než aby se trmáceli několik kilometrů nahoru. Ačkoliv jsem velký fanda cyklistiky tohle bych šlapat opravdu nechtěla ;). Cyklobusem jsme dojeli tedy až na Pomezní Boudy...

Zabezpečení kol

Pomezní Boudy

Výhled na začátku cesty

Trasa, kterou jsme si naplánovali směřovala zpět do Trutnova a nepatřila k těm nejlehčím. Hodně terénu a velmi výživné kopce jsme projížděli prakticky neustále :). Ale musím říct, že mi to vůbec nevadilo a naopak jsem si to moc užila. Tak tedy k samotné trase: Pomezní Boudy K24 (červená), Dolní Malá Úpa K1A (červená), Lysečinská Bouda K1A (červená-u hranic zelená), Horní Albeřice K1A (červená), Rýchorský Kříž K26D (konec červené), Prkenný Důl 4081 (žlutá) silnice č. 300 až do Trutnova.

výjimečně zpevněná cesta na K24 Pomezní Boudy

Takový výhled v Mostě nenajdeme ;)

u Lysečinské Boudy

chudák ty mouchy :D

Krakonoš :)

z Lysečinské Boudy směr na Horní Albeřice po červený



cestou na Horní Albeřice

stíhám fotit za jízdy :D 

Krkonoše ♥

V H. Albeřicích nás čekalo strmé stoupání v terénu směr Rýchorský Kříž



Výhled při stoupání 

Směr Rýchorský Kříž

♥♥♥

Celková cesta nebyla dlouhá, ujeli jsme cca. 30 km, nicméně nám trvala celý den a to hlavně proto, že jsme často zastavovali právě kvůli nádherné krajině v Krkonoších a také kvůli náročnosti celé trasy. Většina cyklovýletů do hor je celodenních ;). Cestou na Rýchorský Kříž jsme absolvovali velmi zdlouhavé stoupání. Výhled při něm byl však nepopsatelný a je to jeden z hlavních důvodů proč tak miluji cyklistiku ;) Po vystoupání na již zmíněný Rýchorský Kříž (hlavní rozcestník) nás čekala lesní cyklostezka s kopci i strmými sjezdy, naprostý ráj :). Po terénní cyklostezce jsme se dostali až k Žacléři, kde nás čekal úsek po silnici č. 300 neboli cyklostezce 4081 až do Trutnova.

Rýchorský Kříž

Hledání cesty a výhled na Polsko

Rozcestník 

Úžasná cyklostezka ♥

Závěr cesty jsem nefotila jelikož jsme byli nuceni jet po cyklostezce, která vedla po silnici. Takže nic záživného :D Poslední fotka je pohled do údolí při krátké pauze, když jsme zjistili, že taťka ztratil světlo. No spíš se mu ulomilo ;) Takže byla veliká radost, ale bral to s úsměvem. Světlo se mu ulomilo zřejmě cestou v terénu z hlavního rozcestníku. Za celou trasu jsme jinak neutrpěli žádná větší zranění ani komplikace. Musím říct, že cyklostezky v Krkonoších a u nás v Krušných horách se nedají srovnat. Každý najde chyby na obou, ale vezměme to tak, že když máte kolo, krásné počasí a přátele či rodinu nechybí Vám vůbec nic a nějaké chyby i přehlídnete. Pár nerozpoznatelných značení, zarostlé trasy nebo neúprosný terén, to vše k cyklistice patří a hlavně na horách :)

:)

V dalších cyklotoulkách se můžete těšit na trasu z Černé hory, ano zůstaneme v Krkonoších. Co dodat na závěr, snad jen aby už přišlo jaro a s ním i krásné počasí. :)